Dluhy představují stále větší problém, pro zákazníky i banky. Od 1. května to má pomoci řešit nový zákon o trhu s nevýkonnými úvěry. Co tato novinka přináší, přibližuje František Nonnemann, analytik skupiny Partners. Meziroční inflace dosáhla 2 %. To je číslo, na které jsme byli zvyklí. Právě dvouprocentní inflace je i cílem České národní banky, která s ohledem na vývoj na trhu setrvale snižuje úrokové sazby. Spolu s Českou národní bankou cenu úvěrů opatrně snižují i banky pro svoje klienty.

Hospodářská recese a vysoká inflace jsou, zdá se, už za námi. Co tu po sobě zanechaly? Vyšší cenu řady komodit běžné i luxusní spotřeby. A také rostoucí zadlužení českých domácností. Celková zadluženost u půjček na bydlení roste tempem kolem 3 %, u ostatních úvěrů zhruba dvojnásobnou rychlostí.

Dluhy představují stále větší problém – pro zákazníky i pro banky

Poměrně alarmující je také skutečnost, že podle dostupných čísel sice klesá počet zadlužených lidí, ale zvyšuje se průměrný dluh na osobu a míra rizikového zadlužování, včetně tzv. ohroženého dluhu Ohroženým dluhem se přitom rozumí úvěr, u kterého dlužník nezaplatil tři po sobě jdoucí splátky nebo jenž věřitel z jiného důvodu požaduje okamžitě splatit.

Jinak řečeno, po období nejistoty, obav a rostoucích cen se zvýšil počet nezdravě zadlužených spotřebitelů. Lidí, kterým hrozí reálné nebezpečí, že svůj úvěr nebudou schopni splácet. Což má obvykle negativní důsledky na ně samotné, často i na jejich blízké a vždy na věřitele, tedy toho, kdo jim peníze půjčil.

Věřitelé takovéto situace řeší různě. Někteří se snaží dlužníka k zaplacení „přemluvit“ rychle, jiní mu věnují více času a nabízejí různé možnosti, jak situaci řešit. Pokud ani jedna z cest k cíli nevede, k vymáhání dlužných pohledávek jsou často využívány různé inkasní agentury. Jejich odměna často spotřebuje většinu vymožené částky, ale vždy je lepší získat zpátky aspoň něco než odepsat úplně vše.

Pomohou zahraniční vymahačské společnosti?

Zvyšující se objem ohroženého dluhu je tématem v celé Evropské unii. Řada států dosahuje ještě horších čísel než Česká republika. Dokonce tak vysokých, že se „špatné úvěry“ neprodávají ani za zlomkové ceny. V některých zemích prostě nejsou zájemci, kteří by pohledávky koupili a vymáhali. Pro přeshraniční prodej dlužných pohledávek zase chyběla pravidla a často to nebylo reálně či právně proveditelné.

Ztížená možnost prodat nesplacený dluh, a získat tak zpátky alespoň část půjčené částky, zvyšuje náklady bank a dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Tím i ceny. Dostáváme se tak trochu do začarovaného kruhu.

Evropská unie se proto snaží povzbudit společný trh právě i v segmentu dlužných pohledávek. Už v roce 2021 proto přijala směrnici o správcích úvěru a obchodnících s úvěry, kterou chce usnadnit přeshraniční prodej pohledávek z nesplácených dluhů. A tím pomoci zejména věřitelům, kteří mají nesplacených dluhů až nezdravě mnoho.

Zdroj: https://www.idnes.cz/finance/hypoteky-a-pujcky/uvery-novela-zakona-dluhy.A240424_152556_pujcky_sov